Strategický rozvojový plán byl zpracován atelierem ing. arch. Ivana Vavříka v červnu roku 2007, jeho vznik byl financován developerem výstavby na Hostíně. Původní Vavříkova verze byla ovšem velmi „sofistikovaná“, málo čtivá a pro laickou veřejnost prakticky nesrozumitelná. Nezbylo mi nic jiného, než-li ji přepsat do verze 1.2. Ve verzi 1.2 jsou zapracovány připomínky občanů, spolků i dalších institucí, které se v období jednoho roku od vzniku základního materiálu písemně vyjádřily. V průběhu dalšího období byly zapracovány i nově zjištěné skutečnosti (vzešlé například z pasportizací) a také skutečnosti, které vyplynuly z usnesení zastupitelstva města (například o výstavbě v oblasti Hostína).
Ze strategického rozvojového plánu jasně vyplývá, jaké bylo nutné řešit problémy na počátku období, kdy se vlády ve městě ujala ODS.
Znění textové části Strategického rozvojového plánu:
Část 4 – SILNIČNÍ A ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA
Část 5 – PĚŠÍ A CYKLISTICKÁ DOPRAVA
Část 7 – ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Část 9 – VODOHOSPODÁŘSTVÍ A TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA
Část 11 – PRACOVNÍ PŘÍLEŽITOSI
Část 13 – EKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ
Část 15 – PŘEDŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ A ŠKOLY
Problematika „refluxní nemoci jícnu“ je neobyčejným způsobem problematická. Ale také zajímavá.
Okolnost, že kardilální část žaludku je vlastně jícen (zjednodušeně řečeno), je hodně troufalým konstatováním, vyvracejícím anatomické poznatky snad několik set let staré.
Jenomže to asi tak bude …
Dovolil jsem si kompilovat poznatky různých autorů. Vznikl tak možná zajímavý komplex informací využitelný gastroenterology:
Postřehy z Bruselu Rád bych se poděli o dva poznatky, které jsem nasbíral během své cesty do Bruselu, kam mne pozval pan europoslanec Cabrnoch. Tím prvým je samotná monumentální stavba Evropského parlamentu. Trochu úsměvné snad je to, že byl vybudován na pozemku bývalé zoologické zahrady; člověka napadají různé asociace. Pokračování zde: POSTŘEHY Z BRUSELU 2008
Byl to jeden z nejnádhernějších zážitků mého života.
Miluji Jerusalem …
Nikdy by mne nenapadlo cestovat do oblastí, které se označují za „rizikové“. Israel jsem vždy za takovou oblast považoval a z tohoto důvodu jej vypustil ze sféry jakýchkoli cestovatelských zájmů.
Leč náhle učiněná nabídka byla lákavá: Odborná stáž v Jeruzalémské nemocnici financovaná mezinárodní organizací. A jak už to tak bývá – součástí podobných stáží bývávají i poznávací výlety, takže se vhodně propojuje příjemné s užitečným …
Pokračování zde: Z ÚVAL DO JERUZALÉMA A ZPĚT
School of public health in Prague
Učebnice pro pedagogickou fakultu v Hradci Králové:
Po čtrnácti letech předsedování v místním sdružení Občanské demokratické strany v Úvalech jsem se rozhodl předat „žezlo“ novému odvážlivci.
Napadá mne zvláštní asociace: Vzpomněl jsem si na svá vojenská léta, která jsem zčásti trávil u „péesáků“ a když se zjistilo, že nejsem vhodným typem pro ochranu hranic socialismu a míru, tak u „pétepáků“. A právě u „pétepáků“ se hojně používalo sousloví „číslo hovoří“. Pro ty, kteří neví, proč „číslo hovoří“ vysvětluji, že se jednalo o číselné vyjádření počtu dnů pro odchod do civilu.
Cítím, že „čísla jistým způsobem „hovoří“ i v našem vzkvétajícím městě, i když v trochu jiném kontextu. Do Úval totiž v posledních deseti letech, kdy se ODS aktivně účastní vedení města „nateklo“ přibližně 1, 5 miliardy Kč:
KULTURA, SPORT, SPOLEČENSKÉ AKCE 2006 – 2014:
CELKEM PODLE OBLASTÍ
PŘÍJMY OD DEVELOPERŮ
INVESTICE JINÝCH INVESTORŮ V KATASTRU MĚSTA
A nejen „čísla“, také GRAFY HOVOŘÍ:
Podrobnější informace o rozvoji jednotlivých oblastí jsou na níže uvedeném odkazu. Přeji Úvalům další skvělý rozvoj a úvalským občanům příjemný život v tomto krásném městě.
Úvaly 2006 – 2014 v číslech a grafech
MUDr. Jan Šťastný, MBA
exstarosta města Úvaly,
čestný předseda místního sdružení
Občanské demokratické strany v Úvalech
Na začátku devadesátých let minulého století, kdy se zdálo, že socialismus skutečně zhyne (jak vidno, byla to představa mylná), mířily do Československa různé typy osob i osobností. Někteří hodlali pomoci při vyprošťování se z osidel komunismu, jiní na vyprošťování chtěli zbohatnout. Bylo to zajímavé pozorovat.
Já, jako tehdejší ředitel Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem jsem obdržel nabídku o „american-czech sociaty“ zaměstnat v nemocnici managera z USA. Dnes (2016) by mne za to patrně zavřeli, neb by to bylo „plýtvání veřejných prostředků“. Tehdy ale vládlo nadšení, optimismus – a vůbec: pojmy podobné.
A tak přijel Pete a byl tam s námi více než rok. Platili jsme mu ubytovnu a minimální plat, který se rovnal cca dvoudenní spotřebě běžné americké rodiny.
Předci Pete (dále jen Petra) pocházeli z Polska, a on mluvil špatnou polštinou. Tak jsme se dorozumívali polsko-anglicky, což byla docela zábava.
Vlastně opustil rodinu, aby pomohl s tím vyprošťováním, což ovšem znamenalo, že veškeré víkendy trávil v mé rodině, vlastně jako její nový člen. Byla to fajn doba. Nutilo nás to dělat výlety, vařit, starat se.
Trochu se spřátelili i obě rodiny, moje tehdejší manželka pak prodělala stáž v USA – a také já jsem projel americké nemocnice, kde Petr působil.
No – už umřel a tento příspěvek je mu věnován jako vzpomínku na nezapomenutelného člověka altruistu:
No – ta transformace se nějak zvrtla …