Na začátku devadesátých let minulého století, kdy se zdálo, že socialismus skutečně zhyne (jak vidno, byla to představa mylná), mířily do Československa různé typy osob i osobností. Někteří hodlali pomoci při vyprošťování se z osidel komunismu, jiní na vyprošťování chtěli zbohatnout. Bylo to zajímavé pozorovat.

Já, jako tehdejší ředitel Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem jsem obdržel nabídku o „american-czech sociaty“ zaměstnat v nemocnici managera z USA. Dnes (2016) by mne za to patrně zavřeli, neb by to bylo „plýtvání veřejných prostředků“. Tehdy ale vládlo nadšení, optimismus – a vůbec: pojmy podobné.

A tak přijel Pete a byl tam s námi více než rok. Platili jsme mu ubytovnu a minimální plat, který se rovnal cca dvoudenní spotřebě běžné americké rodiny.

Předci Pete (dále jen Petra) pocházeli z Polska, a on mluvil špatnou polštinou. Tak jsme se dorozumívali polsko-anglicky, což byla docela zábava.

Vlastně opustil rodinu, aby pomohl s tím vyprošťováním, což ovšem znamenalo, že veškeré víkendy trávil v mé rodině, vlastně jako její nový člen. Byla to fajn doba. Nutilo nás to dělat výlety, vařit, starat se.

Trochu se spřátelili i obě rodiny, moje tehdejší manželka pak prodělala stáž v USA – a také já jsem projel americké nemocnice, kde Petr působil.

No – už umřel a tento příspěvek je mu věnován jako vzpomínku na nezapomenutelného člověka altruistu:

No – ta transformace se nějak zvrtla …

NEPOVEDENÁ TRANSFORMACE