www.recepis.eu
www.recepis.cz
www.recepis.cz
Osobní webové stránky
Tento obrázek Anežky České vznikl v Úvalech. Namalovala jej moje manželka Dana Šťastná Flídrová, která včetně oltáře „vymalovala“ například i celý kostel Svatého Martina v nedalekých Kozojedech (viz jedna z přiložených fotografií) a má (vlastně teď „máme“) před sebou i malby oltářů a obrazů v dalších božích stáncích. Příští týden tedy jedeme na vysvěcení kapličky, která se stane „Anežčím“ trvalým domovem.
Doufám, že bude dálnice D1 přívětivá.
Můj syn Šimon „válcuje“ šachisty:
Přání k novému roku a malé ohlédnutí
Vážení občané,
také já bych se rád připojil ke všem, kteří Vám a Úvalům přejí šťastný a úspěšný Nový rok 2017. Navíc pak přeji dětem, dospělým i seniorům hodně zdraví, které je základem všeho ostatního.
Přivřu-li oči a promítnu-li si za víčky Úvaly roku 2000, kdy jsem se do města nastěhoval, vidím úplně jiné město – město s obrovským vnitřním dluhem.
Dnes je tento dluh snížen o více než polovinu a je to vidět, i když to mnozí z různých důvodů nevidí – anebo vidět nechtějí.
Vidí jen to, co ještě není; ale i to je motivující (alespoň doufám) pro ty, kteří dnes o budoucnosti Úval rozhodují.
Současné vedení města navázalo na to, co bylo vykonáno a konečně se může více soustředit i na výsledek referenda o koupališti, na stav komunikací, rozvoj školství – tedy na věci, které existují „na povrchu“; my jsme museli především kopat a kopat (kanalizace, voda) … což moc nebylo vidět a mnohým to znepříjemňovalo život.
Proto mne velmi mrzí, že jsem ze strany nové kronikářky, PhDr. Lenky Mandové – tedy osoby, která by měla věci hodnotit objektivně a nestranně osočován z toho, že jsem nedostatečně spravoval svěřený majetek, že mi chyběla „invence“ – a že město chybovalo, když nepožádalo o dotaci na rekonstrukci koupaliště. Omlouvám se, ale na takováto nařčení, bohužel, musím reagovat – i když jsem doufal, že tento „ping-pong“ již přestane. Pokud bych tak neučinil, bylo by to jistě bráno jako přiznání viny.
Správa svěřeného majetku vyžaduje stanovení priorit, respektive definovat úrovně naléhavosti v daném městě či obci. V prvé úrovni naléhavosti to v Úvalech byly pitná voda, odkanalizování, plynofikace a likvidace odpadních vod. Hned v druhé úrovni základní a předškolní školství. Ve třetí pak komunikace, stav budov a bytového fondu. Nyní je to i koupaliště.
Velmi oceňuji, že zastupitelstvo a vedení města v čele s ing. Černým dokázaly v letech 1990 až 2006 řešit řadu problémů v „prvém stupni“, a to za podmínek dosti ztížených: dotace z Evropské unie totiž neexistovaly a ty místní české dotace nebyly jen tak dostupné. Uvažovat o rekonstrukci koupaliště nebylo v těchto letech rozhodně namístě. Smlouva uzavřená s nájemcem nebyla sice nejšťastnějším řešením, ale patrně jediným. Smlouva prodloužila život koupaliště o cca 10 let, a to považuji za významné z toho důvodu, že se během této doby, tedy v období mého působení na radnici, podařilo intenzivně řešit problémy „prvého stupně naléhavosti“ – a koupadlo fungovalo. Během let pronájmu bylo do základních funkčních prvků koupaliště (například do čistící stanice) vloženo nájemcem 2 637 086 Kč a městem 918 117 Kč. O tom se moc nepíše. Tato čísla byla inventarizací, která proběhla, považována za navýšení majetku města. Nicméně šlo více méně o „záplatování“, skutečná rekonstrukce bude stát 20 – 30 milionů Kč.
Rád bych v této chvíli rád oprášil i svůj nedávno prezentovaný návrh, aby byla rekonstrukce koupadla spojena s revitalizací Mlýnského rybníka a vytvořil se jakýsi „biotop“. Na to by se možná dotace nalezly. Koupaliště je totiž zásobováno vodou z městského vodovodu, což je skutečně drahé.
Nakonec, zejména pro paní kronikářku, něco k absenci mých „invencí“. Definice invence říká, že je to schopnost vytvářet, být vynalézavý, iniciovat vznik něčeho nového. Pominu-li finanční prostředky z rozpočtu města investované do sportu a kultury – a pominu-li i příspěvky developerů do rekonstrukce technické a sociální infrastruktury, jež dosáhly výše téměř 100 milionů Kč, bylo na kulturu, sport, strategický rozvojový plán, integrovaný plán rozvoje, dětská hřiště, akce seniorů a mnohé další „akce“ získány další nejméně 3 miliony Kč z prostředků různých soukromých subjektů. V tomto období vznikly aktivity, které dříve neexistovaly a dnes se staly tradicí: vítání občánků, advent na náměstí, závody horských kol, bezpečná sobota …
Nemohu také nepřipomenout investice do nákupu požární cisterny. Nebyla to malá investice, ale: chtěli jsme plavat, anebo hořet?
Mrzí mne, se ne nakonec nechytla „paměť města“, s pamětníky byly, bohužel, natočeny snad jen dvě relace. A to je věčná škoda; zejména ti, jako jsem já – tedy „náplava“ by se rozhodně měli poučit z historie našeho města.
Jinak: Dočkali se, po 65 letech, pamětní desky na hřbitově i občané, kteří položili své životy během druhé světové války a na něž se z nepochopitelných důvodů zapomnělo. Po mnoha letech se konečně otevřel problém „holokaustu“. Děkuji všem, především bývalému kronikáři panu Pokornému, že se tak stalo.
A tak dále … Málo invencí?
Velmi se omlouvám, že jsem byl nucen vrátit se ke článku zveřejněném v posledním loňském Životě Úval a ještě jednou přeji všem úvalským občanům hodně zdraví v roce 2017.
prim. MUDr. Jan Šťastný, MBA
Oproti jiným chci být stručný:
Z článku paní kronikářky Mandové, ale i z jiných zdrojů vyplývá, že město Úvaly, za doby mého starostování, neinvestovalo do rekonstrukce koupaliště potřebné finanční prostředky a nevyužilo možných dotací, které se nabízely.
Ano, je to pravda.
Pokud však někdo řekne „A“, měl by k tomu dodat i „B“, zejména pak kronikář:
V období, kdy jsem stál v čele města, se podařilo něco nevídaného – co se ve městech podobné velkosti jako Úvaly rozhodně nepodařilo: získali jsme 80 milionů od developera výstavby na Hostíně. Ovšem s jednou podmínkou: Prostředky půjdou na dostavbu a rekonstrukci technické a sociální infrastruktury. Bohužel, do této kategorie oprava koupaliště skutečně nepatří.
Když se k sumě 80 milionů přidaly vlastní finanční prostředky a prostředky z úvěru, bylo na spolufinancování rozsáhlých investičních akcí na výše zmíněné infrastruktuře za více než 600 milionů Kč. Do vodohospodářství (pitná voda z káranských řadů, kanalizace, dostavba ČOV, rekonstrukce vodovodní sítě) tak šlo cca 420 milionů Kč, do školství (MŠ Kollárova, ZŠ včetně školní jídelny) cca 150 milionů Kč. Dalších přibližně 45 milionů Kč šlo na rekonstrukci rybníků Kalák a Fabrák, na zdravotnictví a na sociální služby.
Trochu „navíc“ snad byla jen rekonstrukce „Pětašedesátky“ za cca 19 milionů Kč, ale i tady získalo město slušnou dotaci – a kdo není rád, že ji máme, nechť se přihlásí.
Závěrem následující: Jak již doufám vyplynulo z mého článku v Životě Úval, hlasoval jsem PRO zachování koupaliště. Je to „rodinné stříbro“, nic jiného historického Úvaly v podstatě nemají. Podle mého názoru bylo zásadní chybou uzavření smlouvy s takovým nájemcem, který nebyl povinen investovat do rekonstrukce (tato povinnost setrvala na rozpočtu města), nýbrž jen „vyzobávat třešničky na dortu“. V této chvíli jen hasíme požár, který již doutnal v devadesátých letech minulého století, paní nová kronikářko.
MUDr. Jan Šťastný, MBA
Již v před-před-minulém volebním období (2002 – 2006) schválilo zastupitelstvo města prvý ze tří kroků změny územního plánu v oblasti Hostína a tím pootevřelo cestu k tomu, aby se zde mohl nějaký investiční záměr vůbec realizovat.
Nové zastupitelstvo města, které zahájilo svoji činnost ve volebním období 2006 – 2010 tento záměr podpořilo tím, že v prosinci roku 2006 odsouhlasilo krok druhý. Teprve na základě této skutečnosti zakoupila pozemky investiční společnost MEI a započala spolupráce mezi tímto developerem a městem, která vyvrcholila schválením „smlouvy o spolupráci“ mezi městem a investorem a schválením třetího a posledního kroku změny územního plánu zastupitelstvem města dne 17. dubna 2008.
Hlasovací „skóre“ však nebylo 8:7, jak někteří dezinformují, nýbrž 8:5, neboť dva zastupitelé se hlasování zdrželi.
Následovalo několik seminářů pro občany i zastupitele, na kterých byli přítomní podrobně seznamováni s investičním záměrem společnosti MEI; hlavní podstatou nové výstavby na Hostíně je to, že se nejedná o výstavbu „suburbánní“, nýbrž urbanistickou. V tom se zcela zásadně liší od toho, co se dělo v severních oblastech našeho města – a co se praktikuje v okolí Úval.
Dne 22. května 2008 pak zastupitelstvo schválilo i urbanistickou „územní studii“, podle níž se bude výstavba v oblasti Hostína dále řídit.
Téměř o rok později, v březnu 2009 schválilo zastupitelstvo města další krok: změnu územního plánu za budoucí přeložkou silnice I/12. I tento krok vyvolal četné diskuze, byl však již jen logickým pokračováním kroků předchozích. Změnu územního plánu „za přeložkou“ schválilo zastupitelstvo ještě přesvědčivějším poměrem hlasů: 9:5 (jeden ze zastupitelů se zasedání nezúčastnil).
Položme si však otázku co by se stalo, kdyby vše dopadlo opačně. Pomiňme nyní všechna pozitiva a negativa, která sebou výstavba přinese a zamysleme se nad tím, co by následovalo, kdyby zastupitelstvo změnu územního plánu a smlouvu s investorem v dubnu 2008 neschválilo. Důsledky by se projevily hned v mnoha rovinách:
1) Reakce investora. Město by se pravděpodobně muselo soudně bránit žalobě o zmaření investic, neboť společnost MEI zakoupila pozemky v oblasti Hostína až po té, kdy zastupitelstvo v prosinci 2006 odsouhlasilo druhý krok změny územního plánu. Soudní řízení by bylo jistě finančně velmi zatěžující, ať by již nakonec dopadlo jakkoli. Je nutné připomenout, že prvý krok ke změně územního plánu podporující výstavbu na Hostíně byl učiněn již ve volebním období 2002 – 2006.
2) Pověst města. Úvaly by se staly zónou, které se by se slušní investoři vyhýbali jakožto prostoru rizikovému.
3) Osud pozemků. Investor by pozemky rozprodal – je pravděpodobné, že by se zájemci rekrutovali především z řad „zlatokopů“, existovalo by ovšem i riziko, že se lukrativní pozemky v bezprostřední blízkosti Prahy dostanou do rukou imigrantů a v Úvalech vznikne cizojazyčná enkláva.
4) Urbanismus. Je nanejvýš pravděpodobné, že by se již neopakovala situace, kdy je investor ochoten stavět na základě kvalitní urbanistické studie; pravděpodobnější by byl vznik suburbánní „sídelní kaše“.
5) Závora. Město by se pravděpodobně v sebeobraně uchýlilo k vydání „stavební uzávěry“ na danou oblast; bylo by však jen otázkou času, kdy – kdo a za jakých podmínek „závoru“ odstraní. Riziko korupce by bylo obrovské.
6) Finanční ztráta. Město by utrpělo finanční ztrátu skládající se z následujících složek:
• nulový příspěvek od investora výstavby v Hostíně (ztráta cca 80 mil. Kč),
• nulové příspěvky od investorů v jiných oblastech města, neboť výstavbě kdekoli v intravilánu města již musí předcházet rekonstrukce a dostavba technické infrastruktury; vzhledem k nemožnosti získat finanční prostředky od dalších investorů „najednou a předem“ – a tím nemožnosti „předbudovat“ infrastrukturu by bylo nutné položit stavební uzávěru na všechny lokality ve městě (ztráta cca 100 mil. Kč),
• jen minimální navýšení rozpočtu díky stagnaci počtu obyvatel (ztráta cca 35 mil. Kč ročně),
• zcela minimální využití dotačních titulů z důvodu neschopnosti spolufinancování (ztráta cca 300 – 700 mil. Kč).
7) Skanzenifikace Úval. Vzhledem k zadluženosti města a výše uvedeným ztrátám by nemohlo dojít k zásadnějším změnám jeho vzhledu; naopak – problémy s komunikacemi a další faktory, které občanům sužují život, by nemohly být řešeny. Taktéž rozvoj služeb by byl zcela minimální, neboť by přetrvával současný stav, kdy jsou „dováženy“ z Prahy.
8) Stavební uzávěr na celé Úvaly. Dalším velmi negativním důsledkem by bylo zastavení jakékoli výstavby ve městě z důvodu nedostatečné vodohospodářské infrastruktury – konkrétně díky nízkému tlaku vody, nedostatečné síti kanalizace a nedostatečné kapacitě ČOV. Požadavek na zastavení veškeré výstavby vznesl provozovatel naší vodohospodářské sítě (VaK Mladá Boleslav) již na počátku roku 2008.
9) Kolaps systému odvozu odpadních vod. Díky nedostatečně rychlému rozšiřování kapacity splaškové kanalizace by se opakovaly stavy známé z léta 2007, kdy ČOV nepřijímala odpadní vody. Majitelé jímek by byli trvale nuceni vydávat za odvoz do vzdálených ČOV vysoké finanční částky.
10) Ohrožení povrchových vod a povodně. Nedostatek finančních prostředků by vedl i k neschopnosti zbudovat ochranu před náplavovými dešti, k ohrožení soustavy rybníků a koupaliště a zhoršení bezpečnostní situace při záplavových deštích.
11) Vyčerpání zbytku finančních rezerv. Díky nemožnosti rekonstruovat infrastrukturu by dříve nebo později docházelo k havarijním stavům, což dokazuje i pasportizace provedená v rámci vytvoření Integrovaného plánu rozvoje; tato pasportizace odhalila vnitřní dluh na infrastruktuře ve výši kolem tři čtvrti miliardy Kč. Finanční otázka řešení havarijních stavů je plně v kompetenci města.
12) Konzervace nežádoucí dopravní situace. Díky nedostatku finančních prostředků by se město nemohlo podílet na kofinancování rekonstrukce prostoru u nádraží i v jiných lokalitách – zátěž by však, díky výstavbě v okolních obcích dále vzrůstala.
13) Ztráta pozice v mikroregionu. Úvaly by mohly ztratit vedoucí pozici v oblasti na východ od Prahy; zejména by se mohly stát „přívěskem“ rozvíjejícího se Škvorce. Absolutní nedostatek finančních prostředků na rozvoj sportu, kultury a zájmovou činnost všeho typu.
14) Zhoršující se sociální struktura. Ke zhoršení by došlo jednak ve smyslu demografickém (došlo by ke stárnutí a ke zvýšeným nárokům na sociální systém), jednak ve smyslu kvalitativním – nežádoucí stav, kdy naše město slouží jako ubytovna sezónních nekvalifikovaných pracovních sil, by se prohluboval. V době současné imigrační krize by Úvalům hrozilo i to, že se stanou i ubytovnou pro imigranty.
15) Vzestup kriminality. Výše uvedené důvody by směřovaly ke vzestupu kriminality. O městské policii, by jistě nemohlo být ani řeči.
Vždy jsem se domníval, že efektivita třídění odpadů je přímo úměrná hmotné zainteresovanosti těch, kteří odpad produkují. A že to chce fantazii.
Napadlo mne například, aby se město spojilo s nějakým prodejním řetězcem zainteresovaným v Úvalech a vytvořil se systém „nálepkových slev“, tak jako se to děje například na slevu na různá zboží po zaplnění „kartičky“ „známečkami“.
No, je to asi příliš sci-fi …
„Bezpečná sobota“ – jedna z tradičních akcí v oblasti prevence kriminality
Těsně před tím, než jsem požádal o uvolnění z funkce předsedy komise pro prevenci kriminality jsem zpracoval návrh nového systému, který, jak se domnívám, odpovídá požadavkům.
No, uvidíme, zda se toho „následníci“ chytnou:
STRUČNÁ HISTORIE
Historie snah o vytvoření systému prevence kriminality v Úvalech má již svou historii. Záměr vytvořit Výbor pro prevenci kriminality odsouhlasilo zastupitelstvo města na svém zasedání již v prosinci roku 2003.
Dne 20. května 2004 se konala 1. konference o prevenci kriminality v Úvalech, které se kromě zástupců města Úvaly zúčastnili i zástupci policie ČR, ministerstva vnitra, ministerstva školství – i soukromých iniciativ, které se prevencí kriminality zabývají.
Následně, již 14. června, jmenovalo Zastupitelstvo města Úvaly na svém zasedání usnesením 050/04 čtrnáct členů svého nově založeného Výboru pro prevenci kriminality.
29. června 2004 nově vzniklý Výbor poprvé zasedal, byl vypracován návrh jeho vnitřní struktury a jednací řád, do funkce předsedy Výboru byl navržen MUDr. Jan Šťastný.
23. září 2004 byly tyto materiály Zastupitelstvem města, usnesením č.076/04 schváleny, do funkce předsedy Výboru byl oficiálně jmenován MUDr. Jan Šťastný a Výbor by pověřen vypracováním materiálu, který by obsahoval základní teze koncepce kriminality v našem městě.
Byla zpracována prvá „Koncepce prevence kriminality mikroregionu Úvaly“ a schválena zastupitelstvem.
11. ledna 2006, tedy již v dalším volebním období 2006 – 2010, kdy se starostou města stal MUDr. Jan Šťastný, byla novou Radou města vytvořena Komise pro prevenci kriminality, problematika prevence se tedy přenesla ze zastupitelstva do kompetence rady města.
V tomto volebním období byly zorganizovány akce zaměřené na seniory a děti a činnost komise pro prevenci kriminality navazovala na koncepci vytvořenou Výborem zastupitelstva. Od roku 2007 se již pravidelně koná „bezpečná sobota“ pro děti.
V tomto období byl také zpracován prvý návrh na vznik městské policie a kamerového systému; z finančních důvodů však tento záměr nakonec nebyl realizován.
12. ledna 2011, tedy v dalším volebním období 2010 – 2014, byla novou Radou města, usnesením č. 02/11 opětovně ustanovena Komise pro prevenci kriminality při Radě města a jmenováni její členové.
DODATEK:
V březnu 2016 jsem se vzdal funkce předsedy a předal městu veškeré historické materiály, včetně webových stránek – ponechal jsem si ovšem jejich kopii „na památku“:
