https://honza-a-monika.webnode.cz/

Jak Honza k Monice přišel (aneb náš příběh očima svědkyně nevěsty)

Psal se 21. prosinec roku 2014 a Monika i Honza (ještě každý zvlášť) se rozhodli, že tento předvánoční večer stráví se svými přáteli na vánočním večírku gymu KB5 a Funkčního tréninku. Jak to tak na vánočních večírcích bývá, s postupem večera rostla nejen zábava, ale i nálada ochutnávat alkoholické nápoje nejrůznějších druhů a seznamovat se s novými lidmi. A Monika, ač si to další den moc nepamatovala, sbalila na tomto vánočním večírku chrabrého jinocha Honzu. (Až později zjistila, že mu učarovala mimo jiné svým kuchařským uměním, jehož ukázku měl šanci již toho večera ochutnat.)
Honza si další den pamatoval sličnou slečnu, která o jeho přízeň úspěšně se ucházela, avšak jméno její zapomněl. Pomocí sociálních sítí však dohledal její kamarádku a po překonání četných překážek Monice zprávu napsal. Jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že Monika si z toho večera mnoho nepamatuje, si jistě dovedete představit…
Osud se však nemýlí a Monika se rozhodla dát Honzovi šanci – nechala se pozvat na rande do restaurace U krále Brabantského. Tam si Honza teprve uvědomil, z jakého těsta Monika je: v restauraci, kde obsluha běžně oslovuje hosty cácoro, sedláku, nebo Co budete žrát, holoto líná?, kde se jídla vybírají ze žrádelníku a hosti jsou občas zavíráni do klece, Monika ukázala, že není žádná princezna na hrášku.
Monika Honzu zase hned z kraje uvedla do rozpaků, když se jí snažil dát pár tipů k řízení automobilu – ne snad, že by je potřebovala, protože, jak mu také hned vysvětlila, její tatínek vlastní autoškolu a Monika má všechny tipy na řízení v malíčku (své první řidičské oprávnění díky tomu dostala již v sedmi letech, a to na koloběžku).
Oba tedy zjistili, že se k sobě hodí, vzájemně se doplňují, a časem, že se i milují. A tak se psal 23. prosinec roku 2017, kdy Honza Moniku na procházku pozval a v předvečer Štědrého dne o ruku požádal. Monika souhlasila a vy díky tomu budete mít šanci být přítomni na jejich svatbě, po které spolu budou žít nehorázně Šťastně.

A jak to prý bylo doopravdy (aneb náš příběh očima svědka ženicha)
Co udělá typický fotbalový fanoušek, který se zrovna chystá usadit se k televizi, dát si nohy nahoru a sledovat večerní utkání mistrovství světa (2010) ve chvíli, kdy mu náhle zavolá jeho kamarád z druhého konce republiky a postěžuje si, že v Praze zapomněl zásnubní prsten, kterým chtěl překvapit svou nastávající? Chladný člověk jen pokrčí rameny, správný kamarád kamaráda polituje a pořádný romantik bude na dálku trpět spolu s ním. Ale Honza? Ten nechá fotbalisty čutat, nasedne do auta, vyzvedne prsten z kamarádova bytu a rozjede se soumrakem z Prahy do jižních Čech. Tam s úsměvem vtiskne krabičku do vděčné ruky kamaráda a otočí se zase k návratu. Sotva může tušit, že jednou půjde sám s prstýnkem za svou milou a že jeho cesta za ní začala právě teď.
Honzy kamarád je sice zapomnětlivý, ale není nevděčný. Přemýšlí, jak by se Honzovi za jeho nezištnou pomoc odvděčil, až si vzpomene, jak mu Honza ukazoval videa, kde nějaký Rus mával nad hlavou dělovou koulí. Nebo to byla konvice? Po chvíli hledání na internetu je jasno, objednáno a Honzu čeká doma překvapení. O několik dní později je Honza skutečně překvapen. Pracovník PPL úpí a sténá, když má balík dopravit za dveře, a Honza z krabic vybaluje svoje první činky kettlebell. To, co ještě před chvílí považoval za zajímavou ruskou kuriozitu, nabralo reálné rozměry.
Činky jsou doma, je čas naučit se s nimi cvičit. A Honza se do toho pustí s vervou. Absolvuje základní kurz, díky kterému objevuje další, dosud neznámý, význam slova swingovat a brzy dokupuje další kettle- a jiné belly. Když jeho byt už připomíná železářství a sousedům padá strop na hlavu, pozná, že má-li cvičení k něčemu být, potřebuje vedení. Shodou okolností zrovna v tu dobu otevírá v Praze první třídu kurz funkčního cvičení KB5. Pavel Macek zve do svého gymu na přesně ten druh cvičení, který Honzu láká, a ten tak dlouho neváhá a do kurzu se zapisuje.
Z Honzy se stává Bivoj. Funkční trénink ale není určen jen mužům, a tak do jedné ze tříd vstupuje i budoucí Kazi: Monika (historická vsuvka pro ty, kdo se ztrácejí v přirovnáních: dle pověstí byl Bivoj první cvičenec funkčního tréninku a Kazi byla jeho žena, kterou oslnil tím, že unesl celé prase, což tehdy nebylo obvyklé). O její přítomnosti ale Honza nemá ani zdání, a tak když jde o Vánocích 2014 na večírek KB5, očekává jen chlapskou společnost a brzkou tramvaj domů. Krásná, štíhlá dívka postávající u stolu s občerstvením ovšem myšlenky na odjezd rychle zažene. Na Monice ten večer můžou oči nechat všichni, ty její ale vyzývají Honzu. Ten dlouho neváhá, dojde k ní, osloví ji a za chvíli už má její ruce kolem pasu. Honzovi by najednou nevadilo strávit na tomhle večírku zbytek života. Co bylo dál, to už je, jak se říká, historie.

Od 15. září 2018 jsou oba Šťastní! 

Bylo to na náměstí Václava Havla (proč je tak brzy přejmenovali??) a možná by se mělo nazývat „Vaškovo“ či „Medvědovo“ náměstí. Každopádně neměl ředil Národního divadla moc radosti, když se Medvěd objevil. Já to točil z bezprostřední blízkosti. A moc se teď bavím …

A chalupu měl od táty …

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1178166846-zpravy/218411014000512

Tak jsem to natočil já: No, web to nějak nebere, tak na facebook:

https://www.facebook.com/jan.stastny.731

https://www.facebook.com/jan.stastny.731

Před padesáti lety: tenorsaxofon Jan Šťastný.

O padesát let později: klávesy Šimon Šťastný

Dědeček a vnuk??

Nikoli: Otec a syn …