Pokud se mám zamyslet nad osudem našeho zdravotnictví po roce 1989, pak nemohu než konstatovat, že nevítězil – a ani nevítězí rozum, nepodařilo se prosadit logiku.
V podstatě nastal „ping-pong“ mezi liberály, kteří prosazovali vstup tržních vztahů do oblasti zdravotnictví – a mezi socialisty, kteří by chtěli pouze vylepšit stávající socialistické zdravotnictví.
Bohužel – ODS byla v tomto smyslu přehnaně liberální a ČSSD zas přehnaně socialistická …
A v dnešní chvíli (2016) opět vítězí socialismus, a to v obludných rozměrech. V obludných rozměrech i v kontextu s celkovou situací. Evropa, respektive Evropská Unie totiž tíhne k socialismu – a tam, kde už pár desítek let socialismus byl je pro tuto tendenci půda více než „pohnojená“.
Socialismus, to je i centralismus řízení. A centralismus je zárodkem „Velkého Bratra“. Centralismus je posilován vzestupem informačních technologií, což je současně „krmná směs“ pro růst Velkého Bratra.
Velký Bratr už ale není živá bytost, tak jak to předvídal Orwell. Dnes je to systém.
Ale zpět ke zdravotnictví, i tam Velký Bratr ťuká na dveře, a ty jsou pootevírány:
Co bude dál ví jen Velký Bratr, který si již uvědomuje sám sebe a začíná podnikat veškeré potřebné kroky k tomu, aby získal rozhodující slovo.
Když jsem sestavoval níže uvedené přednášky, neměl jsem ještě tušení, že se Velký Bratr probouzí. Myslím, že je v nich hodně logiky, která v tomto státě nebyla nastolena.
