Přání k novému roku a malé ohlédnutí

Vážení občané,
také já bych se rád připojil ke všem, kteří Vám a Úvalům přejí šťastný a úspěšný Nový rok 2017. Navíc pak přeji dětem, dospělým i seniorům hodně zdraví, které je základem všeho ostatního.
Přivřu-li oči a promítnu-li si za víčky Úvaly roku 2000, kdy jsem se do města nastěhoval, vidím úplně jiné město – město s obrovským vnitřním dluhem.
Dnes je tento dluh snížen o více než polovinu a je to vidět, i když to mnozí z různých důvodů nevidí – anebo vidět nechtějí.
Vidí jen to, co ještě není; ale i to je motivující (alespoň doufám) pro ty, kteří dnes o budoucnosti Úval rozhodují.
Současné vedení města navázalo na to, co bylo vykonáno a konečně se může více soustředit i na výsledek referenda o koupališti, na stav komunikací, rozvoj školství – tedy na věci, které existují „na povrchu“; my jsme museli především kopat a kopat (kanalizace, voda) … což moc nebylo vidět a mnohým to znepříjemňovalo život.
Proto mne velmi mrzí, že jsem ze strany nové kronikářky, PhDr. Lenky Mandové – tedy osoby, která by měla věci hodnotit objektivně a nestranně osočován z toho, že jsem nedostatečně spravoval svěřený majetek, že mi chyběla „invence“ – a že město chybovalo, když nepožádalo o dotaci na rekonstrukci koupaliště. Omlouvám se, ale na takováto nařčení, bohužel, musím reagovat – i když jsem doufal, že tento „ping-pong“ již přestane. Pokud bych tak neučinil, bylo by to jistě bráno jako přiznání viny.
Správa svěřeného majetku vyžaduje stanovení priorit, respektive definovat úrovně naléhavosti v daném městě či obci. V prvé úrovni naléhavosti to v Úvalech byly pitná voda, odkanalizování, plynofikace a likvidace odpadních vod. Hned v druhé úrovni základní a předškolní školství. Ve třetí pak komunikace, stav budov a bytového fondu. Nyní je to i koupaliště.
Velmi oceňuji, že zastupitelstvo a vedení města v čele s ing. Černým dokázaly v letech 1990 až 2006 řešit řadu problémů v „prvém stupni“, a to za podmínek dosti ztížených: dotace z Evropské unie totiž neexistovaly a ty místní české dotace nebyly jen tak dostupné. Uvažovat o rekonstrukci koupaliště nebylo v těchto letech rozhodně namístě. Smlouva uzavřená s nájemcem nebyla sice nejšťastnějším řešením, ale patrně jediným. Smlouva prodloužila život koupaliště o cca 10 let, a to považuji za významné z toho důvodu, že se během této doby, tedy v období mého působení na radnici, podařilo intenzivně řešit problémy „prvého stupně naléhavosti“ – a koupadlo fungovalo. Během let pronájmu bylo do základních funkčních prvků koupaliště (například do čistící stanice) vloženo nájemcem 2 637 086 Kč a městem 918 117 Kč. O tom se moc nepíše. Tato čísla byla inventarizací, která proběhla, považována za navýšení majetku města. Nicméně šlo více méně o „záplatování“, skutečná rekonstrukce bude stát 20 – 30 milionů Kč.
Rád bych v této chvíli rád oprášil i svůj nedávno prezentovaný návrh, aby byla rekonstrukce koupadla spojena s revitalizací Mlýnského rybníka a vytvořil se jakýsi „biotop“. Na to by se možná dotace nalezly. Koupaliště je totiž zásobováno vodou z městského vodovodu, což je skutečně drahé.
Nakonec, zejména pro paní kronikářku, něco k absenci mých „invencí“. Definice invence říká, že je to schopnost vytvářet, být vynalézavý, iniciovat vznik něčeho nového. Pominu-li finanční prostředky z rozpočtu města investované do sportu a kultury – a pominu-li i příspěvky developerů do rekonstrukce technické a sociální infrastruktury, jež dosáhly výše téměř 100 milionů Kč, bylo na kulturu, sport, strategický rozvojový plán, integrovaný plán rozvoje, dětská hřiště, akce seniorů a mnohé další „akce“ získány další nejméně 3 miliony Kč z prostředků různých soukromých subjektů. V tomto období vznikly aktivity, které dříve neexistovaly a dnes se staly tradicí: vítání občánků, advent na náměstí, závody horských kol, bezpečná sobota …
Nemohu také nepřipomenout investice do nákupu požární cisterny. Nebyla to malá investice, ale: chtěli jsme plavat, anebo hořet?
Mrzí mne, se ne nakonec nechytla „paměť města“, s pamětníky byly, bohužel, natočeny snad jen dvě relace. A to je věčná škoda; zejména ti, jako jsem já – tedy „náplava“ by se rozhodně měli poučit z historie našeho města.
Jinak: Dočkali se, po 65 letech, pamětní desky na hřbitově i občané, kteří položili své životy během druhé světové války a na něž se z nepochopitelných důvodů zapomnělo. Po mnoha letech se konečně otevřel problém „holokaustu“. Děkuji všem, především bývalému kronikáři panu Pokornému, že se tak stalo.
A tak dále … Málo invencí?
Velmi se omlouvám, že jsem byl nucen vrátit se ke článku zveřejněném v posledním loňském Životě Úval a ještě jednou přeji všem úvalským občanům hodně zdraví v roce 2017.

prim. MUDr. Jan Šťastný, MBA