Oproti jiným chci být stručný:
Z článku paní kronikářky Mandové, ale i z jiných zdrojů vyplývá, že město Úvaly, za doby mého starostování, neinvestovalo do rekonstrukce koupaliště potřebné finanční prostředky a nevyužilo možných dotací, které se nabízely.
Ano, je to pravda.
Pokud však někdo řekne „A“, měl by k tomu dodat i „B“, zejména pak kronikář:
V období, kdy jsem stál v čele města, se podařilo něco nevídaného – co se ve městech podobné velkosti jako Úvaly rozhodně nepodařilo: získali jsme 80 milionů od developera výstavby na Hostíně. Ovšem s jednou podmínkou: Prostředky půjdou na dostavbu a rekonstrukci technické a sociální infrastruktury. Bohužel, do této kategorie oprava koupaliště skutečně nepatří.
Když se k sumě 80 milionů přidaly vlastní finanční prostředky a prostředky z úvěru, bylo na spolufinancování rozsáhlých investičních akcí na výše zmíněné infrastruktuře za více než 600 milionů Kč. Do vodohospodářství (pitná voda z káranských řadů, kanalizace, dostavba ČOV, rekonstrukce vodovodní sítě) tak šlo cca 420 milionů Kč, do školství (MŠ Kollárova, ZŠ včetně školní jídelny) cca 150 milionů Kč. Dalších přibližně 45 milionů Kč šlo na rekonstrukci rybníků Kalák a Fabrák, na zdravotnictví a na sociální služby.
Trochu „navíc“ snad byla jen rekonstrukce „Pětašedesátky“ za cca 19 milionů Kč, ale i tady získalo město slušnou dotaci – a kdo není rád, že ji máme, nechť se přihlásí.
Závěrem následující: Jak již doufám vyplynulo z mého článku v Životě Úval, hlasoval jsem PRO zachování koupaliště. Je to „rodinné stříbro“, nic jiného historického Úvaly v podstatě nemají. Podle mého názoru bylo zásadní chybou uzavření smlouvy s takovým nájemcem, který nebyl povinen investovat do rekonstrukce (tato povinnost setrvala na rozpočtu města), nýbrž jen „vyzobávat třešničky na dortu“. V této chvíli jen hasíme požár, který již doutnal v devadesátých letech minulého století, paní nová kronikářko.

MUDr. Jan Šťastný, MBA