www.recepis.eu
www.recepis.cz
www.recepis.cz
Osobní webové stránky
Schylovalo se k tomu, že bych mohl přednášet problematiku organizace zdravotnictví na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Což mne naplňovalo vzrušením a skutečně dokonale jsem se připravil.
Nakonec z toho, bohužel, sešlo; patrně se moje teorie příliš neshodovaly s tužbami po zachování socialistického zdravotnictví …
The system of Acreditations Of the Specialised Ambulatory Outpatient`s Care (ASAC)
Česky: Systém uznávání kvality specializované ambulantní péče
Sdružení ambulantních specialistů (SAS) rozhodlo roku 2006 o vytvoření systému akreditace s cílem ohodnotit efektivitu a provoz zdravotnických zařízení. Základní filozofií této akreditace je hodnocení kvality takových standard při poskytování, které jsou společné specializovaným ambulantním zdravotnickým zařízením napříč jednotlivými odbornostmi, jde tedy o horizontální přístup hodnocení kvality specializovaných ambulancí.
Dalším cílem akreditace v systému ASAC je posouzení, zda je poskytovaná zdravotní péče v souladu se standardy doporučovanými odbornými společnostmi sdružujícími zdravotnické pracovníky jednotlivých odborností.
Koncem roku 2011 byl spuštěn „pilotní projekt ASAC“, jehož se dobrovolně zúčastnilo téměř 400 soukromých specializovaných ambulancí. Tyto ambulance, pokud splnily podmínky, obdržely „akreditační listinu“ a měly možnost zapojit se do systému „ASAC ambulance“.
Jsem v pozici předsedy Akreditační komise a mojí snahou je uvést tento systém do trvalé praxe.
Kvalitou poskytování zdravotní péče jsem se zabýval prakticky i teoreticky.
Prakticky: Moje soukromá laboratoř musela projít akreditačním řízením kvality, abychom mohli dosáhnout na vyšší stupeň financování – a tím dosahovat i vyšších zisků:
Diagnoza s.r.o. – LABORATORNÍ PŘÍRUČKA
Diagnoza s.r.o. – PRŮVODKA K VYŠETŘENÍ
Teoreticky: Tak trochu paradoxně jsem se jako patolog věnoval kvalitě klinické péče, zejména péče ambulantních specialistů:
Již v před-před-minulém volebním období (2002 – 2006) schválilo zastupitelstvo města prvý ze tří kroků změny územního plánu v oblasti Hostína a tím pootevřelo cestu k tomu, aby se zde mohl nějaký investiční záměr vůbec realizovat.
Nové zastupitelstvo města, které zahájilo svoji činnost ve volebním období 2006 – 2010 tento záměr podpořilo tím, že v prosinci roku 2006 odsouhlasilo krok druhý. Teprve na základě této skutečnosti zakoupila pozemky investiční společnost MEI a započala spolupráce mezi tímto developerem a městem, která vyvrcholila schválením „smlouvy o spolupráci“ mezi městem a investorem a schválením třetího a posledního kroku změny územního plánu zastupitelstvem města dne 17. dubna 2008.
Hlasovací „skóre“ však nebylo 8:7, jak někteří dezinformují, nýbrž 8:5, neboť dva zastupitelé se hlasování zdrželi.
Následovalo několik seminářů pro občany i zastupitele, na kterých byli přítomní podrobně seznamováni s investičním záměrem společnosti MEI; hlavní podstatou nové výstavby na Hostíně je to, že se nejedná o výstavbu „suburbánní“, nýbrž urbanistickou. V tom se zcela zásadně liší od toho, co se dělo v severních oblastech našeho města – a co se praktikuje v okolí Úval.
Dne 22. května 2008 pak zastupitelstvo schválilo i urbanistickou „územní studii“, podle níž se bude výstavba v oblasti Hostína dále řídit.
Téměř o rok později, v březnu 2009 schválilo zastupitelstvo města další krok: změnu územního plánu za budoucí přeložkou silnice I/12. I tento krok vyvolal četné diskuze, byl však již jen logickým pokračováním kroků předchozích. Změnu územního plánu „za přeložkou“ schválilo zastupitelstvo ještě přesvědčivějším poměrem hlasů: 9:5 (jeden ze zastupitelů se zasedání nezúčastnil).
Položme si však otázku co by se stalo, kdyby vše dopadlo opačně. Pomiňme nyní všechna pozitiva a negativa, která sebou výstavba přinese a zamysleme se nad tím, co by následovalo, kdyby zastupitelstvo změnu územního plánu a smlouvu s investorem v dubnu 2008 neschválilo. Důsledky by se projevily hned v mnoha rovinách:
1) Reakce investora. Město by se pravděpodobně muselo soudně bránit žalobě o zmaření investic, neboť společnost MEI zakoupila pozemky v oblasti Hostína až po té, kdy zastupitelstvo v prosinci 2006 odsouhlasilo druhý krok změny územního plánu. Soudní řízení by bylo jistě finančně velmi zatěžující, ať by již nakonec dopadlo jakkoli. Je nutné připomenout, že prvý krok ke změně územního plánu podporující výstavbu na Hostíně byl učiněn již ve volebním období 2002 – 2006.
2) Pověst města. Úvaly by se staly zónou, které se by se slušní investoři vyhýbali jakožto prostoru rizikovému.
3) Osud pozemků. Investor by pozemky rozprodal – je pravděpodobné, že by se zájemci rekrutovali především z řad „zlatokopů“, existovalo by ovšem i riziko, že se lukrativní pozemky v bezprostřední blízkosti Prahy dostanou do rukou imigrantů a v Úvalech vznikne cizojazyčná enkláva.
4) Urbanismus. Je nanejvýš pravděpodobné, že by se již neopakovala situace, kdy je investor ochoten stavět na základě kvalitní urbanistické studie; pravděpodobnější by byl vznik suburbánní „sídelní kaše“.
5) Závora. Město by se pravděpodobně v sebeobraně uchýlilo k vydání „stavební uzávěry“ na danou oblast; bylo by však jen otázkou času, kdy – kdo a za jakých podmínek „závoru“ odstraní. Riziko korupce by bylo obrovské.
6) Finanční ztráta. Město by utrpělo finanční ztrátu skládající se z následujících složek:
• nulový příspěvek od investora výstavby v Hostíně (ztráta cca 80 mil. Kč),
• nulové příspěvky od investorů v jiných oblastech města, neboť výstavbě kdekoli v intravilánu města již musí předcházet rekonstrukce a dostavba technické infrastruktury; vzhledem k nemožnosti získat finanční prostředky od dalších investorů „najednou a předem“ – a tím nemožnosti „předbudovat“ infrastrukturu by bylo nutné položit stavební uzávěru na všechny lokality ve městě (ztráta cca 100 mil. Kč),
• jen minimální navýšení rozpočtu díky stagnaci počtu obyvatel (ztráta cca 35 mil. Kč ročně),
• zcela minimální využití dotačních titulů z důvodu neschopnosti spolufinancování (ztráta cca 300 – 700 mil. Kč).
7) Skanzenifikace Úval. Vzhledem k zadluženosti města a výše uvedeným ztrátám by nemohlo dojít k zásadnějším změnám jeho vzhledu; naopak – problémy s komunikacemi a další faktory, které občanům sužují život, by nemohly být řešeny. Taktéž rozvoj služeb by byl zcela minimální, neboť by přetrvával současný stav, kdy jsou „dováženy“ z Prahy.
8) Stavební uzávěr na celé Úvaly. Dalším velmi negativním důsledkem by bylo zastavení jakékoli výstavby ve městě z důvodu nedostatečné vodohospodářské infrastruktury – konkrétně díky nízkému tlaku vody, nedostatečné síti kanalizace a nedostatečné kapacitě ČOV. Požadavek na zastavení veškeré výstavby vznesl provozovatel naší vodohospodářské sítě (VaK Mladá Boleslav) již na počátku roku 2008.
9) Kolaps systému odvozu odpadních vod. Díky nedostatečně rychlému rozšiřování kapacity splaškové kanalizace by se opakovaly stavy známé z léta 2007, kdy ČOV nepřijímala odpadní vody. Majitelé jímek by byli trvale nuceni vydávat za odvoz do vzdálených ČOV vysoké finanční částky.
10) Ohrožení povrchových vod a povodně. Nedostatek finančních prostředků by vedl i k neschopnosti zbudovat ochranu před náplavovými dešti, k ohrožení soustavy rybníků a koupaliště a zhoršení bezpečnostní situace při záplavových deštích.
11) Vyčerpání zbytku finančních rezerv. Díky nemožnosti rekonstruovat infrastrukturu by dříve nebo později docházelo k havarijním stavům, což dokazuje i pasportizace provedená v rámci vytvoření Integrovaného plánu rozvoje; tato pasportizace odhalila vnitřní dluh na infrastruktuře ve výši kolem tři čtvrti miliardy Kč. Finanční otázka řešení havarijních stavů je plně v kompetenci města.
12) Konzervace nežádoucí dopravní situace. Díky nedostatku finančních prostředků by se město nemohlo podílet na kofinancování rekonstrukce prostoru u nádraží i v jiných lokalitách – zátěž by však, díky výstavbě v okolních obcích dále vzrůstala.
13) Ztráta pozice v mikroregionu. Úvaly by mohly ztratit vedoucí pozici v oblasti na východ od Prahy; zejména by se mohly stát „přívěskem“ rozvíjejícího se Škvorce. Absolutní nedostatek finančních prostředků na rozvoj sportu, kultury a zájmovou činnost všeho typu.
14) Zhoršující se sociální struktura. Ke zhoršení by došlo jednak ve smyslu demografickém (došlo by ke stárnutí a ke zvýšeným nárokům na sociální systém), jednak ve smyslu kvalitativním – nežádoucí stav, kdy naše město slouží jako ubytovna sezónních nekvalifikovaných pracovních sil, by se prohluboval. V době současné imigrační krize by Úvalům hrozilo i to, že se stanou i ubytovnou pro imigranty.
15) Vzestup kriminality. Výše uvedené důvody by směřovaly ke vzestupu kriminality. O městské policii, by jistě nemohlo být ani řeči.
Když jsem v minulém čísle zveřejnil článek „Nemám rád aprílové vtipy“, netušil jsem, jak snadnou obětí se záhy stanu. Pnutí ProÚvaly na Apríla zveřejnilo informaci o tom, že bude úvalské koupaliště zachráněno díky tomu, že se prohlásí za “nemovitou kulturní památku“ z doby „Hitlerjugend“. Naletěl jsem, přesně tak, jak jsem to ve svém článku popisoval.
Má naivita trvala téměř dva dny a napadaly mne různé myšlenky. Přemýšlel jsem například o tom, že když přátelé starých pořádků dokáží pod nápis „občanské fórum“ nastříkat podnápis „zmrdi“, že by jistě obnovené koupaliště ozdobili hákovými kříži.
Nicméně – když jsem pochopil, že se skutečně jedná jen o aprílový žertík, zamyslel jsem se nad tím, co s tím naším koupalištěm skutečně podniknout. Všiml jsem si, že byla uskutečněna i anketa – a že z 322 respondentů bylo 182 (57%) pro opravu v režii města za cca 30 milionů Kč i za cenu zastavení investic do komunikací a jiné důležité infrastruktury. Naštěstí byl počet účastníků ankety nízký a její objektivita mizivá. Osobně to tedy chápu tak, že se 182 občanů chce v Úvalech jenom vykoupat a vyspat, popřípadě se hrabat v zahrádce za svým plotem.
Hlasoval jsem pro „biotopové koupaliště“ a domnívám se, že je to reálná varianta záchrany. Nejsem odborník, ale biotopové koupaliště si představuji tak, že do něho soustavně přitéká voda očištěná v „biotopu“ nad koupalištěm – a na druhém konci zase odtéká. Není tedy třeba aplikovat drahou filtrační techniku plnou chemikálií. Tak tomu je například v Radotíně a vodotečí je tam Berounka.
No jo, Výmola sice v našem údolí teče, množství vody je však velmi kolísavé, voda není nejčistší a vodoteč je níže než vany koupaliště.
V této chvíli, protože ctím statut soukromého vlastnictví, se ale musím za další úvahy omluvit panu Bohuslavovi Prokůpkovi, majiteli Mlýnského rybníka. A zároveň mu možná trochu opožděně poděkovat za vše pozitivní, co pro Úvaly a úvalské občany on – ale i jeho předci (například v období protektorátu) učinili.
Nyní ale moje úvaha: Nepřipravuje se rekultivace Mlýnského rybníka? V jakém stádiu je příprava? Nemá zde vzniknout určitý typ „biotopu“? Nebylo by nejjednodušší spojit rekultivaci Mlýnského rybníka se vznikem biotopového koupaliště? Stačilo by několik desítek metrů zamaskované trubky odvádějící biotopem očištěnou vodu Mlýnského rybníka přímo do vany koupaliště …
P.S. Dotace na rekultivace rybníků existují! A investor – provozovatel biotopového koupaliště by se jistě našel snadněji, než investor do rekonstrukce stávajícího stavu. Odborníci, ozvěte se!
Buďto jsou naivně hloupé a nemohu na ně naletět ani při dobré vůli dotyčnému šprýmaři udělat radost. Nebo na ně naletět lze a také na ně naletím, z čehož sice má radost šprýmař, ovšem ne tak já jako oběť. Být za naivního hlupáka potěší skutečně málokoho. Ale fakt dobře se bavím vyprávěním o vydařených aprílových žertících, aplikovaných na jiných osobách. Buďto mě až k pláči rozesměje, co dokáží lidé vymyslet za ptákoviny. Nebo naopak jakým ptákovinám jsou lidé schopni uvěřit.
Jenže jedno ani druhé není výsadou jen Apríla. Členka vlády prý hodlá prosadit, aby s pronájmem nemovitosti soukromého vlastníka museli vyslovit souhlas sousedé. Také se ke mně dostala zvěst o tom, že je v plánu zateplení katedrály Sv. Víta. Co z toho je nejapný žert a co je míněno vážně? Člověk musí vzít rozum do hrsti, trochu zapřemýšlet a oddělit zrno od plev.
Kdo kdy byl v katedrále Sv. Víta v zimě, ví, že teplotně nic moc a i ta trocha tepla z hořících svíček se rozuteče jak pára nad hrncem. Je tady jasné, že takový projekt by smysl měl. Nakonec i ta fasáda už má svá léta, současný styl jsou jednoduché hladké linie, pokrok holt nezastavíš, leda staromilci by to zpochybnili. Kdežto když si pořizujete nemovitost, nikdo Vám na ni nepřidá, nikdo nepomůže s opravami. Při jejím užívání se musíte zdržet všeho, co by nad míru přiměřenou obtěžovalo okolí. Z výtěžku pronájmu musíte platit daně. A nakonec nemovitost pronajmete někomu, kdo ji potřebuje a za cenu na kterou dotyčný dobrovolně přistoupí. Je to jasné, obracet se v takovém případě o souhlas na uliční výbor je nesmysl do nebe volající.
Doufám, že ani vy jste z letošního Apríla nevyšli za hlupáky a naletěli jen na takové vtípky, které vás pobavili. A pokud ne, příště přemýšlejte, ať nejste za hlupáky.
P. S. Zpráva z medií: Ministryně práce a sociálních věcí chce, aby majitelé nemovitostí mohli své domy a byty pronajímat pouze se svolením sousedů.
V roce 1915 oslavila kapela, s kterou jsem hrával 45 let svého vzniku … Fotku, kterou přikládám (jsem druhý zprava !!) bych nazval „Jak jsem trávil léta normalizace“. Byla dokonce sepsána historie kapely, kterou je docela zajímavé číst, čiší z ní „duch doby“; cituji například toto ze sedmdesátých let minulého století: “ Příklon k náročnější muzice si vyžádal změnu na postu bicích – přišel opět Míra Svoboda a také přibyl přišlík z vojny Ivan Vlk na trumpetu. Toto míchání bylo ukončeno třeskem, v jehož rámci odešli Hodan (na vojnu), Kišková (k Janu Spirovi) a přišli tenorsaxofonista Honza Šťastný a další žena – zpěvačka, textařka a klávesistka Dáša Černochová. Vznikl nový název Apogeum 152 to bylo období rythm and blues, aranžovaných dechů a dvoje klávesy dovolily i Procol Harum. Pravidelnou štací byly nedělní tancovačky kde jinde než v Píčáku ve Dvorech. Skupina úspěšně zahrála i na Beatovém festivalu v kulturáku ve Staré Roli 1972 a spolu se slavnými Johnny and They byli vybráni panem Pochmanem, redaktorem rozhlasu z Plzně k nahrávání. To byl na tu dobu docela slušný úspěch, kapela to vzala hodně vážně, nahrála 26.4.1972 dvě písničky a jednu instrumentálku, které taky rozhlas několikráte odvysílal. Nikdy však nebyli rozhlasem uvedeni autoři písní – jména jako Chuck Berry nebo John Mayall byla tabu.“ Celý text uveřejním na „modrých stránkách Úvalska a hochům přeji, aby oslavili nejen 45. výročí, ale alespoň šesedáté (!!)
ale málo jsem si stoupnul na špičky …
Vždy jsem se domníval, že efektivita třídění odpadů je přímo úměrná hmotné zainteresovanosti těch, kteří odpad produkují. A že to chce fantazii.
Napadlo mne například, aby se město spojilo s nějakým prodejním řetězcem zainteresovaným v Úvalech a vytvořil se systém „nálepkových slev“, tak jako se to děje například na slevu na různá zboží po zaplnění „kartičky“ „známečkami“.
No, je to asi příliš sci-fi …
„Bezpečná sobota“ – jedna z tradičních akcí v oblasti prevence kriminality
Těsně před tím, než jsem požádal o uvolnění z funkce předsedy komise pro prevenci kriminality jsem zpracoval návrh nového systému, který, jak se domnívám, odpovídá požadavkům.
No, uvidíme, zda se toho „následníci“ chytnou:
